Rod Daubků se nesmazatelně zapsal do života Litně svými podnikatelskými a veřejnými aktivitami, kterými současně přispěli k procesu uvědomění a uznání českého podnikatelstva jako důležitého hospodářského a politického činitele habsburské monarchie i československé republiky.
Neokázalým vlasteneckým smýšlením a činy posilovala celá rodina sebevědomí českého národa, první pokolení pomáhalo na svět rodící se občanské společnosti českých zemí. Nositelky tohoto jména dokládají počátky společenské emancipace žen u nás. Životní osudy tří generací Daubkových dokládají zrození profesní a sociální skupiny podnikatelstva českých zemí, jeho zakotvení ve společenské hierarchii i strmý pád po nástupu komunistické moci.
Daubkové nebo také Doubkové byl mezi léty 1887 až 1918 rytířský rod, jehož členové v letech 1850–1950 sídlili na zámku a velkostatku v Litni na Berounsku. Současným představitelem je Jiří (George) Daubek, jehož matka byla česká sopranistka Jarmila Novotná, manželka Jiřího Daubka. Jeho děd Josef František Daubek byl jedním ze sedmi spoluzakladatelů Národního divadla v Praze.
Od roku 1847 v Litni hospodařil Josef František Daubek (1806-1882), statkář, podnikatel a významný obrozenecký činitel. Liteňské panství (deskový statek) koupil v roce 1850 a rozšířil jeho výrobu o pivovar, sladovnu a lihovar v zámeckém areálu v části nazývané Statek Liteň. Vytvořil tak moderní zemědělský podnik. Josef František Daubek se také zasloužil o rozvoj Litně, například o rozšíření a opravy chátrajícího kostela sv. Petra a Pavla v Litni. Zámek v Litni se již za prvního z Daubků stal místem setkání řady významných osobností. Angažoval se jako jeden z iniciátorů a zakladatelů Národního divadla v Praze. U Josefa Františka Daubka působil jako správce liteňského panství František Jaroslav Čech, otec básníka a spisovatele Svatopluka Čecha.
Po jeho smrti zdědil panství Josef Šebestián Daubek (24. 12. 1842 Polička – 15. 7. 1922 Liteň), statkář, podnikatel, průkopník moderního lihovarnictví. Svými progresívními formami podnikání se řadí do první generace významných českých průmyslníků přelomu 19. a 20. století. Vlastnil velké parní mlýny v Brněnci na Svitavsku. Po převzetí rodinných velkostatků v Litni a Vlencích v roce 1882 se zaměřil na modernizaci liteňského velkostatku a zvláště na rozvoj na zdokonalování lihovarnické výroby. Společně s prof. Karlem Kruisem založil v Litni v prostorách hospodářského dvora zámku první lihovarnickou školu v Čechách i Předlitavsku.
S jeho jménem je spojena řada významných změn v Litni. Podporoval výstavbu
železniční trati Zadní Třebaň – Liteň – Lochovice a železniční stanice v Litni (1901). Finančně podpořil opravy kostela sv. Petra a Pavla, výstavbu jeho věže (1892), vybavení novými lavicemi a rozšíření varhan (1893). Za zásluhy o potravinářský průmysl se stal členem Národohospodářského ústavu při ČAVU v Praze.
Význam prvních dvou Daubků pro Liteň zhodnotil liteňský farář Josef Kreisinger ve své knize Liteň a přifařené k ní obce vydané roku 1896.
