městys Liteň - Oficiální web

Liteňští obyvatelé už od první písemné zmínky o obci v 11. století ve značné míře provozovali celou řadu řemesel a později v moderních dobách živností. Z dnešního pohledu by se dalo říci, že obyvatelé byli téměř soběstační, což se jim dařilo mimo jiné i díky vhodné poloze poblíž významných obchodních tras, úrodné půdě a také hradu Karlštejnu. Ten zabezpečoval dostatečnou poptávku po zboží a řemeslech, ale zároveň poskytoval i vojenskou ochranu celému svému okolí. Liteňský zámek a ostatní dnes již zaniklé liteňské tvrze rovněž zaměstnávaly a poptávaly celou řadu zručných řemeslníků, výrobků a jiného zboží. Doba po husitských válkách znamenala pro české království období ekonomického rozvoje. Liteň získala od vrchnosti výsostná práva pro konání jarmarků a v roce 1571 právo vařit pivo. Jeden pivovar byl následně zřízen v areálu zámku a stojí dodnes. Druhý pivovar byl vystavěn ve Vlencích. Ten byl však v druhé polovině 18. století zrušen a spolu se starou tvrzí přestavěn na hos-podářský dvůr.

Období třicetileté války se tvrdě podepsalo na počtu obyvatel a ekonomickém stavu země. Liteň byla stejně tak jako většina okolí v letech 1639 a podruhé 1648 vypálena a zpustošena švédskými vojsky generála Johana Banéra. Toto řádění se nevyhnulo ani zámku, i ten byl do základů vypálen a vypleněn. Po těchto těžkých časech, klesl počet obyvatel Litně na méně než 100. I přesto se zanedlouho po skončení války objevují v soupisech poddaných zámku z roku 1651 profese jako řezník, bednář, kovář, tesař, hrnčíř, švec, řezáč (dřeva), koželuh, vápeník, sedlář, krejčí. To svědčí o obnově obce a následném rozvoji řemesel a obchodu během dalších staletí. Panství několikrát změnilo majitele a obyvatelům se vyhýbaly hrůzy válek. Poslední a nejvýznamnější majitelé liteňského panství z rodu Daubků přetvoří svůj zámek a přilehlé pozemky na moderní multihospodářský celek. Ten na přelomu 19. a 20. století zahrnuje: liteňský zámek, zámek ve Vlencích, pivovar, lihovar, sladovnu, cihelnu a několik okolních statků s hospodářskou výrobou. V Litni byla založena dokonce první lihovarnická škola u nás.

Na počátku roku 1948 bylo v Litni, Leči a Bělči podle dobového adresáře registrováno celkem 56 živností. Většinu z nich provozovaly rodiny po celé generace a jejich umění se předávalo z otce na syna. Důvodem proč zanikly, je téměř ve všech případech období komunismu a s ním spojený zákaz a zrušení soukromého podnikaní. Některé z nich si v našem novém seriálu o liteňských živnostnících připomeneme.

Pro kulturní a společenský život byla v každé vesnici nejdůležitější živností hospoda jako místa sousedských sešlostí a posezení, ale i svateb a plesů. Naši předkové proto měli v Litni k dispozici hned několik hostinců. Po staletí byla za nejlepší hospodu v Litni „Plzenka“ na rohu náměstí, v místě, kde se dnes nachází nákupní středisko. Později se jí říkalo U Vitáčků podle hospodského Josefa Vitáčka. Pořádaly se tu taneční zábavy, byla zde výtečná kuchyně a díky hlubokým sklepům, ve kterých vydržel led na chlazení téměř celý rok, i znamenité pivo. Další hospoda se jmenovala U České koruny a později U Rážů a nacházela se v č.p. 43 na místě dnešní restaurace Ve stínu lípy. Zdeněk Zdrůbek, ve své knize Čas nadějí, popisuje tuto budovu za dob Svatopluka Čecha: „Byla to rozložitá stavba s masivními zdmi, střechu měla krytou doškami, její majestátní štít a poloha vedle kostela ukazovaly na výjimečné stáří.“ Budova byla později částečně přestavěna do podoby, jak ji známe dnes.

Největší a nejreprezentativnější byl hostinec U českého lva v č.p. 85. Budova hostince se téměř v nezměněné podobě nachází v horní části Litně. Postavena byla okolo roku 1850 a ve své době nabízela pět pokojů, zatímco ostatní hostince jeden nebo žádný. V prvním patře se nacházel velký sál. Právě tento sál se stal důstojným a vhodným místem pro konání oslav a plesů a sídlila zde většina místních kulturních spolků a divadelních kroužků. Scházeli se zde například liteňští hasiči nebo váleční veteráni a zasedal zde liteňský Rajcech. Hostinec měl i rozlehlou zahrádku s kuželkami, které byly v té době oblíbenou zábavou a velkým lákadlem pro hosty.

V domě č.p. 69 na levé straně náměstí, kde se nachází vietnamský obchod se od počátku 18. století rovněž nacházel hostinec, později zde byl i obchod. Oboje provozoval po konci 2. světové války pan Josef Jenč. Nejmladší hospodou v Litni byl hostinec U Klimentů. Dříve v č.p. 13, později byl přesunut do č.p. 14, proti bráně do bývalého statku. Býval původně o dost větší a měl i zahradní restauraci s kuželkami, které se hrály podél zdi sousedního domu č.p. 12.

Velmi zajímavá a prastará hospoda se nacházela ve Vlencích. Podle pověstí se zde hrál někdy v 17. a 18. století karban a hazardní hry a měla se v ní scházet i různá podivná individua a zbojníci. Dnes, ač přestavěná, se budova hostince dochovala v podobě rodinného domu č.p. 288. Dle dostupných informací a záznamů měla Leč i Běleč také každá svou vlastní hospodu.

Hospoda v Bělči se nacházela v dnešním č.p. 242 a patřila původně s velkou pravděpodobností Daubkovům. Smutně proslula tím, že se v ní oběsil hospodský pan Lhoták. Kde přesně se nacházel hostinec v Leči se mi nepodařilo dohledat. Některé záznamy hovoří shodně o č.p. 42, které se v Leči nevyskytuje. Z toho lze usuzovat, že budova byla zbourána, nebo v posledních 50 letech přečíslována. V dalším díle se podíváme, jaké další živnosti se v Litni, Bělči a Leči provozovaly.

Jakub Kubič