městys Liteň - Oficiální web

Velmi důležitou roli pro hospodářský rozvoj obce měla významná událost z roku 1767. Tehdy hraběnka Mária Susana Mitrovic (vdova po Vratislavu z Mitrovic) podepsala zakládací cechovní listinu, která a umožnila vznik liteňského cechu a stala mezníkem v hospodářském vývoji obce. Cech bylo řemeslnické či obchodnické sdružení, které hájilo práva a zájmy svých členů, dohlíželo na jakost a cenu výrobků, na výchovu učedníků a skládání mistrovských zkoušek. Smyslem cechu bylo především hájit zájmy svých členů, dohlížet na kvalitu a cenu zboží, ale také nedovolovat provozování řemesla někomu, kdo není členem cechu. Toto bylo ještě podpořeno městskými výsadami. Osoba, která nebyla členem cechu, prakticky nemohla své řemeslo vykonávat. V cechu byli řemeslníci sdružováni podle jednotlivých oborů, ale velmi časté bylo spojování více řemesel do jednoho cechu, například cech ševců a obuvníků, mlynářů a perníkářů, zedníků a kameníků, krejčích a soukeníků, nebo cech kolářů, bednářů či hrnčířů.

V menších městech jako Liteň byly spojeny všechny živnosti v jeden, v našem případě liteňský Rajcech. Do tohoto cechu vstupovali i živnostníci z okolních vesnic, jako byla Zadní Třebaň, Svinaře, Korno, Poučník, Nesvačily, Všeradice atd. Spolu s úpadkem cechů ve větších městech v 17. století, rostla prosperita cechů na těch malých. Důvodem, proč cechovní systém fungoval lépe na malých městech, byla nižší cena materiálu a lidské práce, která se promítla do nižší ceny konečného zboží nebo služby. Naopak ve větších městech se s rozvojem průmyslové výroby naplno projevily nedostatky cechovního systému. Cechům bylo vytýkáno, že brzdí volný obchod, potlačují konkurenční prostředí, technologické inovace, přenos technologií a rozvoj podnikání. Dle dochovaných dobových pramenů se cechy stále více zapojovaly do vzájemných sporů a bojů proti řemeslníkům, kteří do cechů nepatřili. Menší městečka, kde byl trh příliš malý, aby se nedostatky cechovního systému mohly naplno projevit, si tak udržela cechovní systém až do konce 19. století.

Právě 19. století znamenalo zlatý věk liteňských živnostníků, kdy Liteň poskytovala svým obyvatelům a lidem z širokého okolí všechny výrobní a nevýrobní služby či zboží, jaké v té době mohlo zajistit svým obyvatelům pouze větší město. Organizace liteňského Rajcechu byla důmyslná. V čele stál jako direktor, pod ním dva cechmistři označovaní za starší cechu. Ti byli voleni na různě dlouhá období a jako přísedící k nim ještě dva mladší mistři. Příjmy do cechovní pokladny plynuly především z poplatků, které se vybíraly od jednotlivých členů například za přijetí, povýšení, jmenování do funkce, vyučení atd. Každý z mistrů byl navíc povinen odvádět roční poplatky za členství. Těmto poplatkům se říkalo „plat suchých dní“ a hradily se z nich náklady spojené s fungováním cechu. Z pokladny Rajcechu se rovněž platily nájmy v obecních domech nebo poplatky za pronájem prostranství při trzích a jarmarcích. Dále různé dary vrchnosti, konšelům, kostelu, platby poslům a úředníkům atd.

Nemalou část z pokladny také spolkly výdaje za schůze a společné hodování. Schůze konaly se několikrát do roka především na jaře a na podzim zpravidla konaly v hostinci u Českého lva v č.p. 85. Svolávány byly oběžníkem, se kterým posel obešel všechny členy. Ten, kdo přišel pozdě, platil pokutu. Zahájení schůze začínalo otevřením cechovní truhly, tzv. „matky pokladnice“, které znamenalo úřední zahájení schůze. Samozřejmě se z ní uhradila celá útrata za sešlost. Cechovní schůze byla nejvyšším orgánem cechu, zde se jednalo o přijetí nových členů, o povýšení, projednávaly se prohřešky proti stanovám a případné tresty za ně atd. Za zmínku stojí i fakt, že učedníci byli přijímáni jen s ručitelem, tzn. mistrem. Za vyučení učedníci museli platit nemalé poplatky do cechovní kasy a krom toho i vystrojit hostinu pro všechny mistry cechu.

V archivu v Berouně je uložena krásně dochovaná zakládací listina i s cechovní knihou. Cechovní kniha je vázaná v kůži a obsahuje na prvních stranách překrásné perokresby, a proto se jedná o velmi vzácnou památku cechu. Na první straně upoutá vyobrazení pečeti Rajcechu, kde pod hraběcí korunou najdeme vyobrazení šestnácti zakládajících řemesel: kolářství, kovářství a podkovářství, truhlářství, mlynářství, zámečnictví, tesařství, řeznictví, zednictví, ševcovství, krejčovství, bednářství, pekařství, pivovarnictví, koželužství, sedlářství, tkalcovství. Postupem času přibývala další řemesla: sklenářství, lazebnictví, hodinářství, kominictví, lakýrnictví, provaznictví, zahradnictví, povoznictví, stavitelství, cukrářství, malířství pokojů atd. Kniha obsahuje záznamy o poplatcích, stanovy, soupis členů, zápisy ze schůzí a jiné cenné písemné zmínky o fungování cechu.