městys Liteň - Oficiální web

V období vzniku raně středověkého státu v 9. a 10 století chránil panovník jen své vlastní zájmy. Až s nástupem křesťanství soustředili panovníci svou pozornost také na prosazování a ochranu křesťanských zásad. S výkonem moci jim pomáhali úředníci v místních centrech, které panovník dosadil jako své zástupce. Postupně se tak začala formovat místní správa českého státu, jejíž základ tvořila tzv. hradská soustava. Ta se nejdříve opírala o relativně řídkou síť rozsáhlých opevněných hradišť (Kouřim, Starý Plzenec, Sedlec), která byla od konce 12. století nahrazována novými, moderními kamennými hrady (například Bezděz, Křivoklát, Loket nebo Tachov). V čele hradského obvodu stál kastelán (i dnes tak označujeme správce hradu), nazývaný též prefekt či župan. Panovník ho často vybíral z řad velmožů. Kolem něj se sdružovala ozbrojená družina, která mu pomáhala s naplňováním svěřených pravomocí.

Ve správě obvodu pomáhali kastelánovi další úředníci – v prvé řadě sudí, dále vladař pověřený správou panovníkova majetku a komorník spravující příjmy hradního obvodu. Hlavním představitelem duchovní správy v rámci hradního obvodu byl arcikněz. Stejně jako kastelána i arcikněze ustanovoval panovník. Významný právní dokument Břetislavova Dekreta, který v roce 1039 nad hrobem svatého Vojtěcha v Hnězdně vyhlásil český kníže Břetislav I., přiznával arciknězi práva veřejného žalobce, jehož úřední povinností bylo upozorňovat na veřejné delikty a zahajovat řízení o nich. Dekreta jsou nejstarší českou právní památkou (odhlédneme-li od staroslověnského zákoníku Zákon sudnyj ljudem) a významným historickým pramenem, který poskytuje informace o raně středověké společnosti, dosud jen částečně pokřesťanštěné. Proto se podle těchto dekret přísně zakročovalo proti všem pohanským zvyklostem mezi lidem, pohanským pověrám i kouzlům, jež se přes všechna pronásledování a tresty stále mísily do křesťanské víry.

„Podobně o těch, o nichž se proslýchá, že zabili člověka: arcikněz ať jejich jména napíše správci příslušného hradu a správce ať je obešle k soudu, a kdyby se vzpírali, uvrhne do vězení, až buď učiní náležité pokání, nebo, zapírají-li, vyjde najevo žhavým železem nebo ordálem vody jejich hřích či nevina,“ stojí v Dekretech, která jsou důkazem, že panovník vnímal svépomocné řešení sporů jako ohrožení své moci. Velmi nebezpečná pak byla zvláště hrozba řetězové krevní msty a s ní spojeného násilí.

Během 12. století začala státní moc stíhat trestné činy ohrožující veřejnou bezpečnost i bez soukromé iniciativy z úřední povinnosti (ex officio). Jednalo se zejména o případy, kde neexistoval potenciální žalobce, a hrozilo proto uplatnění známé zásady „kde není žalobce, není ani soudce“. S tím je ostře v rozporu skutečnost, že stíhání vraždy zůstávalo naopak po dlouhou dobu na iniciativě soukromé.

Vůbec prvním trestním zákoníkem psaným a platným na celém našem území byl trestní zákoník Josefa I. (Josefina) z roku 1707. Zde se ještě objevuje odstrašující charakter trestu. Na tento zákoník pak navazuje Hrdelní řád Marie Terezie z roku 1768 neboli Constitutio criminalis Theresiana. Oproti Josefině měl tento trestní zákoník daleko zdatnější legislativní zpracování. Jeho hlavním přínosem bylo podstatné zjednodušení a celkové sjednocení trestního práva. Velice podrobně zde byla upravena tortura včetně její aplikace. Tento zákoník je ještě postaven na typicky středověkém procesu a typicky středověkých trestech, tedy trestech mrzačících. Zákoník rovněž vycházel z typicky středověké zásady presumpce viny, podle které byl obžalovaný podkládán za vinného, dokud neprokázal opak. Leželo na něm důkazní břemeno. V zákoníku stále ještě zůstával symbolický charakter trestů. Vydáním Theresiany vrcholí vývoj feudálního trestního práva.

Nejvýznamnější změny v trestním právu ale přinesl trestní zákoník Josefa II. z roku 1787. Jednalo se o velice moderní zákoník, který měnil pohled na charakter trestu. Zatímco ve středověku měl trest zejména smysl odplaty, nyní se začíná uvažovat o tom, že trest by měl mít i výchovný význam. Mění se i katalog trestů. V tomto ohledu Josef II. trochu předběhl svou dobu. Jako první panovník u nás totiž přišel s návrhem na zrušení trestu smrti. To se mu ale nepovedlo, jelikož došlo k jeho obnovení. Od této doby měl však trest smrti výjimečný význam. Ukládal se pouze za hrdelní trestné činy. Velmi rozšířeným trestem byl v tomto období trest odnětí svobody. Zákoník vychází z presumpce neviny, na jejímž základě je na danou osobu nahlíženo jako na nevinnou, dokud není rozsudkem soudu vyslovena její vina.

Co se týká místního práva, tak měly i jednotlivá města a obce možnost v rámci svého správního území vydávat řády a vyhlášky včetně těch upravujících a trestajících skutky v daném místě považované za nezákonné. V 80. letech 19. století přijalo obecní zastupitelstvo Litně několik takových řádů. Některé z nich se dochovaly v Okresním archivu v Berouně, a to Jednací řád obecního zastupitelstva v Litni, dále pak Řád policejní pro městys Liteň, Řád požární. Nejzajímavěji se jeví Řád policejní pro městys Liteň přijatý zastupitelstvem 15. prosince 1885. Obsahuje celkem 49 paragrafů. Pro zajímavost uvádíme některé z nich, protože nejlépe vypovídají o tehdejší době.

§1 Veřejné průvody a schůze
Všechny veřejné slavnosti, průvody, pochody, hry a schůze mají se, dříve, než se odbývají, u purkmistra hlásiti.

§2 Ohlášení cizinců
Držitelé hospod, hostinců mají každému cizinci, který u nich přes noc zůstane, cizineckou knihu předložiti, aby do ní své jméno a svůj stav mohl zaznamenati a hned ráno druhého dne u purkmistra k nahlédnutí a stvrzení předložiti.

§3 Přechovávání cizinců
Nikdo nesmí člověka neznámého u sebe přechovávati, pakli se mu tento o své osobě náležitě vykázati nemůže. Rovněž nesmí nikdo u sebe přechovávati řemeslnických tovaryšů, ketří z práce vystoupili a pracovní knížky nemají, tuláků práce neb služby nemající, žebráků, rodin neb jednotlivých osob bez určité obživy, jakož i takových osob, které ani do zdejší obce přijaty nejsou, ani povolení nemají, čas po čase zde přebývati. Tím méně smí takových to lídí k sobě do řádného bytu kdokoliv přijímati. Každému obyvateli se ukládá povinnost pakli-by se kde vyskytla cizí osoba řádného výkazu nemající, aby ho ihned purkmistrově úřadu nahlásil. Kdo tajně u sebe cizince přechovávati bude, propadne trestu.

§4 Přijímání tovaryšů
Žádný průmyslník nesmí do práce přijmouti tovaryše, který by předepsanou pracovní knížkou opatřen není, ani hospodář nesmí čeledína bez knížky čelední přijmouti.

§6 Žebrání a holdování
Žebrání holdování od domu k domu na silnicích, ulicích a veřejných místech jest s ohledem na stávající zde ústav zaopatřování místních chudých, co nejpřísněji zapovězeno. Zdejšímu obyvatelstvu se však při tom pamět uvádí, jak nevčasná jest outrpnost pro takové lidi, kteří se práce štítí, a jen zahálce se oddavše, po žebrotě chodící a v jakém stupni takové všeobecné udělování almužny na ruku žebrajících, ústavu pro zaopatření domácích chudých překáží a škodí. Cizí žebráci a holdující řemeslničtí tovaryši, jakož i ti kdož při sbírkách na pohořelé bez úředního výkazu budou postihnuti, budou z města vyvedeni, a pakli-by z pokladnice pro místní chudé podpory dostávaly, odrazí se jim na jich částkách, jež s toho ústavu dostávali, tolik co byli vyžebrali.

§7 Noční povyky
Každý jakýkoliv a pro jakoukoli příčinu na ulici nočního času vedený povyk se zapovídá a ten, kdo takovou výtržnost tropí, propadá přiměřenému trestu.


§12 Rychlá jízda na koni a s vozem
Pro bezpečnost života zapovídá se rychlá jízda vozem a na koni v sekcích a při silnicích, neopatrné a lehkomyslné předjíždění, jakož i přílišné práskání bičem. Vyhýbání se vozů proti sobě jedoucích má se státi vždy jednou dobou, za včas a k levé ruce. Jízda se saněmi nesmí se někdy bez rolniček, jež dobře slyšeti jest, aneb bez jiného cinkavého náčiní konati, aby pěší lid na to upozorněn byl a od přejetí se chrániti mohl.

§17 Falšování nápojů
Vinárníci, sládci a průmyslníci, kteří kořalku neb jiné lihoviny vyrábějí, jakož i šenkýři všecho druhu, jichž nápoje takovým způsobem připravovány, falšovány neb zkaženy jsou, že na zdraví škoditi mohou, propadají trestu.

§24 Náledí
Nastane-li náledí, mají všichni majitelé domů chodníky po celé délce svých domů a patřící k nim zdi nejdéle do 8 hodin z rána na čtyři stopy od zdi pískem, popelem neb drtinami posypati.

§28 Kominíci
Zpozoruje-li kominík na kamnech na ohništi, na topení neb na komíně nějakou vadu, která nebezpečím ohně hrozila, jest pod trestem zavázán o tom ihned k purkmistrově úřadu zprávu dáti.

§32 Otevřené světlo lucerny
Nikdo nesmí s otevřením světlem neb s lucernou, která se dobře nezavírá, do stodoly, do stáje neb do takového místa choditi, kde se dříví, uhlí, drtiny neb jiné chytlavé věci nalézají. Všem domácím hospodářům ukládá se tedy za přísnou povinnost, aby svůj dům potřebnými lucernami opatřili a přísně k tomu hleděli, aby jejich čeládka neopatrným a nebezpečným způsobům nezacházela.

§35 Odmykadla
Odmykadla neb šperháky nesmí se ani od zámečníků zhotovovati, ani kde prodávati. Kterých však zámečník sám pro své řemeslo potřebuje, ty má vždy na bezpečné místo uložiti, aby si je nikdo k zlému účelu vzíti nemohl.

§41 Hostinská živnost a hry
O neděli a svátcích nesmí žádná jinak dovolená hra pojímaje v to i kulečník a kuželky dříve než po dopoledních službách Božích pod pokutou od 1-10 zlatých se provozovati. Pod týmž trestem nesmí se po celý dopolední čas žádná hra hráti ani od hospodských trpěti.

§45 Čistění ulic
Vynášení a skládaní neřádu, smetí neb hnoje před domy, na veřejné ulice a prostory se zapovídá. Rovněž se také netoliko ohledem na čistotu, nýbrž z důležitých zdravotních příčin vylévání na ulici špíny, krve a všeliké jiné nečistoty co nejpřísněji zapovídá.

§48 Odstranění zdechlin
Každý obyvatel domu a vůbec každý obyvatel v městě ještě povinen v domě o úplnou čistotu se postarati, a též je jeho povinností o to se starati, by všeliká v domě padlá zdechlina a vůbec každá věc, která by hnilobou zapáchati mohla, co nejrychleji odtud odstraněna byla. Odstranění zdechlin jest úkonem pohodného.

Z výše uvedených paragrafů je náležitě patrné, jak z dnešního pohledu pokrokové tyto nařízení byly. Zahrnovali na dnešní dobu poměrně vysoké hygienické standarty. Mnohá z nařízení by našla uplatnění i v dnešní době.

Jakub Kubič, Liteňské zrcadlo 8–9/2020